Polibek Ze Soucitu
POLIBEK ZE SOUCITU
tam kde sny se ztrácejí
a probouzí tě den
kde slunce vychází
a má přijít ta
na kterou tak čekáš
už od svého dětství
přinese nápoj lásky
a věčného porozumění
voňavé květy
a jiné dary
pro člověka s duší
co bojí se a strachuje
před životem
který kolem něho prochází
častokrát je nejhorší
jen oči otevřít
vnímat něco
co ti ani nepřísluší
vibrace energie
rychlé kroky
klapot o dláždění
příchody i odchody
věčně ve střehu
něco jsi dostal
už toužíš o dalším
co není v nabídce
rytmus se ztrácí
a ty saháš si na špičku nosu
abys zjistil
jsem lhář i před sebou
nebo jen pohádkář
vyprávíš si příběhy
co nikdy se nestanou
vyvoláváš duchy
a zjišťuješ pravdu
zajímá tě všechno
a přesto nerozumíš ničemu
otvírám schránku
a čekám ten dopis
to pozvání za oponu
abych prohlédl si všechno
chvíli nebyl divákem
ale účinkující v komedii
o životě samém
až mamon tě požere
až dojdou slzy
stane se z tebe kámen
stojící na nohou
jak na mramorovém podstavci