Polštář místo tebe
POLŠTÁŘ MÍSTO TEBE
cítím tvůj dech
tvojí duši
jak poletuje místností
v letu ji zachytím
a stáhnu k sobě
schovám pod polštář
mluvil jsem dnes v noci
do prázdných zdí
slyšel tvoji ozvěnu
tak krásně zřetelně
spolu v jedné
přesto každý jiné místnosti
sluchátko v ruce pálí
jak rozžhavený kus
to tenké neviditelné spojení
chráníš každou probdělou noc
měsíc nahlíží oknem
na blázny pod dekou
místo tebe objímám polštář
říkám slova
ve dne nemožná
ze strachu nespím
bojím se co přijde zítra
budoucnost zakletá
jak princezna z pohádky
jen ty jsi skutečná
tak krásná přesto u jiné doby
nauč se kvůli mně
prosím chodit po nebesích
každou noc pustím tě
k sobě do postele
co nikomu nic nepoví
černým kabátem
přikrytí pod dekou teplou
tiskneme se k sobě
jen stále víc
chci s tebou být to jedno
příslovečné tělo
v moci naší touhy
nebudu říkat jednou zažít
chci s tebou usínat
a probouzet se mnoho dní
sebere noc svůj kabát
temně černý
já probudím se
zase jinde
ne v tvém náručí
polštář stane se tebou
tvou tvář ve světle hvězd
vidím stále stejnou
pojď už pomalu spát lásko
má náruč čeká.