Pořád Jen Jména
POŘÁD JEN JMÉNA
jak moc se soužím
když tě tu nemám
kam všechny cesty vedou
někam za horu
tam kam mé oči nevidí
stavím si tu hrad
kolem své hlavy
jak pošetilé pro blázny
když všechno chtějí
jsi můj krásný osud
takový krásně něžný
já sám si ho vybral
i když si to nepamatuji
na téhle cestě
jsem sám sebou
tam jsem chtěl jít
děkuji ti vílo
že za ruku mne držíš
letíme spolu
zase tisíc let
tahle země jedna zastávka
jen na pár let
budu se těšit
zase někdy znovu
tamže jsme ještě
spolu nebyli
koukám se na nebe
a láká mne moc
když barvou je tvojí
třeba budou červánky
zase nový svět
tak tolikrát jsem řekl
dnes už naposled
a zase dál a dál
všechno mne láká a zajímá
takaje všechno
já patřím tobě
jsem celým světem
kde chtěla jsi poznávat
jak chutná život
a tak poznávej mě
třeba tím dojdeš
ještě blíž k sobě
já taky toužím
poznat tě víc
tak uléhej i vstávej
já vedle tebe
stojím na stráži
našeho žití