Pořád Znovu a Znovu
POŘÁD ZNOVU A ZNOVU
a uprostřed víru
uprostřed všeho
co jsem já
cítím ten cit
který je pojmenován
píši o něm básně
a tisíce písní
je zahalen tajemstvím
asi proto po něm tolik toužím
vždyť v lásce
jsem jenom ptákem
a nebesa mi patří
a létání jest
je mojí přirozeností
ach má krásná vílo
složit ti tak krásný verš
který by ti dech vzal
a být přitom tebou
tak moc bych si přál
a říkat tisíce slovíček
kterým jen ty rozumíš
hledím ti do očí
v nichž se zrcadlí
všechny hory
i jejich údolí
v tvém smíchu
je tolik krásy
a ve smutku tolik bolesti
a já toužím poznávat
všechny tvé stránky
a je mi ukradená budoucnost
prodal jsem ji
všem pašerákům
kteří tudy prošli
jen ty jsi mi andělem
i mojí vírou
že existuje přeci
lásky čistý veletok
v němž němí mluví
a bezcitní tonou
není vše ztraceno
když poznal jsem to
a dávám ze sebe
do všech svých básní
tolik sám sebe
až někdy mrazí
ale tak to má být
jen tak to cítím
v konečcích prstů
to věčné mravenčení
a procházky po světě
kde jsem sám sebou
tak nádherně uklidňující
a teď všechno víš
na čem mi záleží.