Poslední Probuzení
POSLEDNÍ PROBUZENÍ
nejlepší je umění
nechtít vůbec nic
necítit bolest
nebo se neprobudit
do šedivého dne
který ti je ukradený
chceš jenom spát
přitulit se k nebesům
a přikrýt se hvězdami
jak kráčet dál
když tíhu cítím
na svém já i duši
a srdce netluče
v rytmu mé vášně
ale nějak jinak
na křižovatkách osudu
špatně jsem odbočil
a teď jsem ztracený
nějak dochází slova
a sil mám méně
tak buď vítán
malý velký muži
co vzcházíš do světa
který už není pro děti
a já netuším
jak se zase zachovám
skrz dveře vstoupím
a až se zavřou
není cesty zpět
tak snad mi láska
pomůže projít
skrz vlastní tělo
oklepat se zase
říct všem co chtějí slyšet
a pak nemám mít splín
koho zajímá pravda
když každý den
znovu a znovu se ohýbá
nechme zafoukat vítr
ať vezme si vše
co není přikované
k našim údům
a oči zavřené
šeptají svou báseň
která divně zní
a odplouvá pryč
stejně už jí nikdy
na své rty
nemůžeš chytit