Poslední sklenka
POSLEDNÍ SKLENKA
pohled skelný z okna
upřený zadumaný
pohárek likéru
v roztřesené ruce
mírumilovná troska
dychtivý dalšího
uniká mi dnešek
proč hledět za hory
když řeka teče pod oknem
alkohol v krvi
pomalu stoupá
nálada veselá přechází
do vtíravého smutku
chytit sám sebe
pod krkem nedokážu
na řece plují
v pramici blázni
veselí a mladí
nikdy jsem nezáviděl
asi teď začnu
posteli kam uléháš
že je mi daleko
milencům za ruce
mohou se vodit
odcházíš někam
kde říkáš domov
a já tam nejsem
výkřiky opilce
nalít ještě jednu sklenku
ráno s hlavou v bolestech
mozek už chce ven
ta myšlenka na tebe
dávno není jen sen
někdy tak skutečná
až děsím se
co tohle všechno znamená
jaká zkouška tohle je
peřina na zemi
polštář v rohu
prostěradlo nevyprané
snad už sto roků
zválená postel
pouhý jen slamník
sám sobě
obhájcem, soudcem, žalobcem
sám sobě
dozorcem, katem
za poslední větou
už jen vykřičník
blázen co tolik miloval
alkohol místo tebe v noci