Poslední Sten
POSLEDNÍ STEN
postav svůj dům
na základech světa
na všem co tu máš
co dlaně ti dávají
umíš jen chtít
a nic nedávat ostatním
ve slušivých oblecích
nové člověk
uprostřed řek
zapomenutý koráb
a kdesi uvnitř
ani ta krásná zář
jen bílé ostré zuby
nechvalně proslulý
napsaný ve skalách
pod cizími jmény
zastrčen až vzadu
kde nikdo není
tak dívej se na svět
když jsi tak mladý
a oči těžknou
každým tvým krokem
a nohy se vlečou
už nechceš jít
vojenským tempem
chceš se dívat
a nechat si zdát
o všem co jsi miloval
i co máš teď rád
a slunce nezapadne nikdy
když ty sám
nebudeš chtít
já navěky zapomenut
znovu se probouzím
a jestli najdu
alespoň jeden kámen
pak neřeknu slova
budu jen koukat
a myslet na ideál
který nelze dosáhnout
a jen pod vousy
budu se smát
pak napíšu epilog
a půjdu zase spát
střídání vědomí a bezvědomí
takové divné stavy
tak nech nohy odpočinout
a buď statečný
nikdy nečtený básník