Poslední Zvonění
POSLEDNÍ ZVONĚNÍ
snad už se neptáš
na zbytečná slova
jestli tě mám rád
a jak se k tobě chovám
všechny touhy naše
napsané na ubrousku
mám chutě na lásku
a třeba jednu pusu
v našich myslích
nekonečné souznění
srdce tlučou
svá přání do zásoby
ještě jeden den
a taky jeden dotek
chci rozpustit se v touze
jako barva na obrazy
můžeš mne použít
nanést štětcem na plátno
já zaschnu ti celý
srdce je naše
jedno společné přání
touhy podlézají
do nekonečných dálek
a já se s nimi setkávám
když objímám stromy
chce se mi smát
a současně brečet
chce se mi poznávat
vše co je naše
a poslední polibky
na tvář svému andělovi
co stojí po mém boku
i po skončeném kázání
svíce jednou dohoří
pak nastane tma
jestlipak už se nebojíš
stínů kolem nás
pohled do neznáma
a potom už nic
tak dívám se do dlaní
a zimu nevnímám
hřeje mne pomyšlení
jak tebe v srdci
už tak dlouho mám
jak se mi vracíš
ze všech těch cest
a já tu čekám
odhodlaně ještě
tam na konci cesty u kříže