Povodeň Lásky
POVODEŇ LÁSKY
na rohu ulice
podomní prodejce
zase pod okapem stojí
od rána neprodal lidem
zase ani jeden verš
asi není doba na básně
není čas na rýmy
z nebe padá déšť
v provazech spojený
nasáklý oděv
plný vody nebeské
já dívám se do plamenů
já hledím ti do očí
jedno je jisté má lásko
kdo tohle všechno pochopí
jdu s rukama v kapsách
takový divný frajer
ten pohled rozpouští
bolest staletí
a všechno bude možné
když do srdce se podíváš
mám růže v dlaních
mám polibek na skráních
co si tam schovávám
na horší časy
slunce se bojí
prorazit mraky
a já jsem přeci tvůj
už dávno navěky
kde se to rodí
máš jednu duši
co v srdci sídlí
přes tisíc životů
jen v ní žiješ
zapomeň na okolí
jen ty přeci jseš
přihodím do ohně
ještě jedno poleno
a nechám ho dohořet
plameny očistí ve mně
všechno to ošklivé
co se rádo schovává
tam někde hluboko
kde smrt již není
jen věčný strach
z nekonečného umírání
a ještě dopíšu
báseň pro tebe
pak vínem zapiju
občasnou hořkost na patře
a půjdu spát
do tvé náruče
pod deku teplou
jen jedno tělo
a pojené duše.