Povolené Ztráty
POVOLENÉ ZTRÁTY
vedle sebe
necítím tvou tvář
pusu lítá ve vzduchu
a komu ji teď dát
ještě slunce svítí
a země se otáčí
někdo to však nesnáší
málo sebe hledáš
v nekonečných uličkách
jestli se ti ztratím
znovu se asi sám nenajdu
ještě jednu noc
na pryčně strávím
hned pod nebem
ležet bych chtěl
vílo každého dne
kam utíkáš mi
já přeci stále toužím
po dotyku i objetí
v nekonečných hrách
které umíme dělat
na nohou stále
ještě pevně stojíme
ale už se nám chce
na chvíli sednout
milování vždy krásné
je a může být
jsme jenom dva
a víc nás potřeba není
na kolenou klečet
modlit se a čekat
na lepší příchozí zítřky
jaký je to nesmysl
čekat na zázrak cizí
když svůj máš nadosah
stačí jen ruku natáhnout
cítit u srdce
ten známý pocit
pak jen opravdu být
na chvíli sám sebou
a opravdu žít
láska je v každém z nás
jako náš opravdový základ
jen nechceme jí cítit
bojíme se citů
a vždyť jeden dotyk
je opravdu víc
než tisíce zbytečných slov
a stále mi chybíš