Povzdech do Dlaní
POVZDECH DO DLANÍ
nechci sedět v rakvi
a jen rozhled mít
do čtyř zdí márnice
mezi hroby chodit
a vnímat klid
pod hladinou nežít
bát se proudu
který tě může nést
do všech světů
vítr z plachet vyhnat
a na místě stát
navěky být jenom cizí
a masky na obličej
každé ráno kreslit
dál a dál
poslední cigaretu
v popelníku rozdrtit
a neumyté nádobí
do koše vyhodit
pohled skelný
opilecké ráno
nechutné probuzení
a cesta do vesmíru
uzavírá se všem
když srdce zkamení
náhle ti život přijde
nádherně jednoduchý
ale já koukám na nebe
a hvězdy mě lákají
vsadil jsem na lásku
a ta mě vede do dlaní
do těch tvých
do tepla rán
když probouzíš se nahá
vedle mého já
a já nechci už nic
jen poznat život
ze všech stran
a zkusit skočit
do rozbouřených vln
nebát se smrti
nepotřebuješ záchranný kruh
ani loď na vlnách
když odevzdáš se lásce
ta ponese tě na svých bedrech
a nevzdychne jedinkrát
tvoji sílu cítím
v každé kapce slzy
kterou člověk uroní
když rodí se nový
a ještě o něco čistější
miláčku můj
kdepak jsi
v hromovém tichu
co nad hlavou mi krouží.