Poznávám Tě V Bouřce
POZNAVÁM TĚ V BOUŘCE
ještě jsem dnes uvařen
ještě cítím tvojí tvář
každý tvůj pohled
na mé plaché já
otevřít své srdce
všechny zámky zahodit
prolomit hradbu mlčení
a v tom druhém se rozpustit
odnést všechno sebou
vynechat to zlé
a poskládat život
podle sebe lásko
musíš se usmát
na všechny lidi kolem sebe
a pod maskou
tvrdne tvůj obličej
chci se ti odevzdat
a tolik ti dát
vždyť cesta nezačíná narozením
tím méně končí smrtí
když z výšky jako pták
hledíš mezi země
a vrchol do oblak
co všechno bys chtěl
napsáno klidně může být
třeba na román
ale všechno jsi ty
každičký strom
i závan větru
po nekonečném bezvětří
ochlaď mé bolavé ruce
když šel jsem do toho kopce
kde všechno je znovu
a já jsem zase sám sebou
čistý v kočárku duší
vrátit se do lůna
odkud jsem vzešel
tak strašně čistý
půjdu s tebou
pěkně krok vedle kroku
a potopím se do lásky
která tě nadnáší
a nechá plynout jen tak
bez toho abys musel
všem myšlenkám stále znovu
něco dokola vysvětlovat
přijď ke mně
má nádherná návštěvo
vstup do dveří
se svým zlatým světlem v očích
má jediná opravdová
má dokonalá neopakovatelná
vítám tě s náručí
navždy otevřenou
a se srdcem na dlani