Pramen Milování
PRAMEN MILOVÁNÍ
položil jsem do trávy
všechno co mi zbylo
na lesknoucím sluníčku
svou křehkou duši
jako křišťál kdysi byla
teď ji černota ovládá
sám sebe se někdy ptám
co v hlavě se mi honí
nerozum byl mi dán
do vínku při narození
ještě plné srdce lásky
abych nikdy nestrádal
plná náruč krásných květin
zase k tobě uléhám
na to lože básníků
které všechno dává
otázky na odpovědi
stále v sobě hledám
zmatený jsem princ
na koni co byl bílý
teď za tebou zas mířím
jen ty mou duši osvěžíš
víš co všechno dá se schovat
mezi odpadky do popelnic
víra lidská umírá tam
kde není žádná láska
a já v srdci stále cítím
jemné chvění z tebe
když tvůj parfém probouzí mě
ze snů zase na den
vytáhni mě za ruku
do našeho světa prosím
zabloudil jsem v nekonečnu
a jen k tobě se vracím
do tvé něhy pod sluncem
do čistoty souznění
křížem krážem utíkáme
abychom se mohli ztratit
lidským očím z dohledu
ustelu ti tenhle mrak
jako dětskou peřinku
věčně v tobě já jsem rád
chci ti všechnu lásku dát
tu která je ve mně
jako síla všeho co mám
ve svém srdci ukryto
dám jen tobě nahlédnout
a tak budu v noci brečet
jako už tolikrát
když všechna touha přetaví se
občas v bolesti
avšak všechno očistí mne
a já vstanu znova rád
plný citu k tobě
a ptám se, máš mě ráda?