Pravda O Naději
PRAVDA O NADĚJI
ten neklid ve tvých očích
ta hloubka za nimi
ten nekonečný svět
co otvírá se na požádání
když zrovna mne chceš
proč si někdy
tak hluboce smutná
a já nejsem ten
který by mohl
zachránit tě před tvým údělem
kroky do neznáma
svět se stále točí
na konci každého dne
prosíme o vykoupení
když sebe dám
celého na oltář
tak jediné co bych chtěl
slyšet tvůj hlas
říkej a vyprávěj
tolik slov
co dokážou proniknout
přes hluchotu mého snu
ať probudí mne
ať řeknou vše
co trápí tě
v tom temném lese
držím tě za ruku
a toužím po objetí
kdy bude ten den
co nás oba změní
co vynese nás nad mraky
a pak jen zavřít oči
nechat se unášet
po vlnách nekonečnosti
a jde to všechno
stále dokola
ta cesta je jediná
která za to stojí
tak buď sama sebou
upřímnou i bolestivou
zamilovanou i krásnou
jak vždy umíš být
já po tvém boku
jako strážný anděl
teď zrovna chci jít
a odpustit sobě
za zbabělost i kamenné srdce
když takový umím být
a co chtít víc