Pravda v Noční Košilce
PRAVDA V NOČNÍ KOŠILCE
slyšel jsem tvůj hlas
který mě volá z hlubin
všechna láska je
pro lidi jenom
tak krásně něžně spíš
tvůj dech se mi vrací
být tak lehkým pírkem
a v tvém výdechu se vznášet
letět a přistát
zase blízko tebe
možná jsem blázen
když řeknu přímo
toužím po tobě
zní to jako píseň
se kterou se milujeme
podívej se do očí
své opravdové lásce
co stane se v tobě
když žiješ v pravdě
a já se tě ptám
do ticha noci
když mráz s okenicí lomcuje
a chce se přijít ohřát
někam k nám dovnitř
schouleni v náručí
jen jeden druhému
láska je víc
než tisíce zlaťáků
a kdybys snad chtěla
můžeme žít
opravdu a jen tichounce
přesto uvnitř v dravém proudu
který nás odnese
do dálek světa
do svědomí touhy
do srdce které tluče
a přesto je šťastné
jak bych mohl popřít
svoji pravou tvář
která mě zdobí
vždyť všechno co mám
jsi jen doopravdy ty
a já se ti odevzdal
dobrovolně celý
tohle je jen sen
křičí všichni ostatní
ale já věřím ti
a všemu co je mezi námi
neznalý jen jsou
neví o co přichází
a láska má křídla
a klidně se jich vzdá
a ty jsi dokonalá
a dobrovolně má
na lůžku s květinou.