Přece Se Nevzdáš
PŘECE SE NEVZDÁŠ
jestlipak ještě máš
naše srdce na dlani
a věříš v lásku
stejně jako já
když dálka tě vítá
a láká tak moc
chce se ti jen jít
na kopcích i v mracích
v lesních průsecích
na chvíli slunce
nad sebou spatřit
a mezi stromy
ochladit se ve stínu
tak kráčíš stále
stoupáš i klesáš
ve svých myšlenkách
jak všechno se mění
a ty tu zůstáváš
a jen tak hledíš
na všechno co tu máš
papírky se vzkazy
už na ně nikdy neodpovíš
není ani potřeba
tak sedím na zadku
a všechno nevnímám
hluk ani smrt
všechno projde kolem
aniž bych to chtěl
nějak zaznamenat
na pásek a uschovat
jen pojď klidně
stejně rychle odejdi
zanech mne napospas
mému okolnímu světu
ať si tu pluje
stejně jako já
a myšlenky utíkají
zase k tobě do peřin
kde sama jsi
po kolikáté už
a já jinde zas
tolikrát stalo se to nám
a ještě stane
uvězněni ve svém
vnitřním vězení
nemůžeme opustit
všechno co bylo
a už nikdy nebude
jak jsme pošetilí