Předposlední Den
PŘEDPOSLEDNÍ DEN
modrá obloha
nad tvou hlavou
přesto plná hvězd
která své světlo
na cestu vyšle
a nikdy více
neshledá se s ním
kolem tvojí hlavy
tisíce malých myšlenek
a nikdy se nespojí
v jednu velkou
a tak si plyne
ten náš pán
se jménem čas
dívej se mu zpříma
jen do jeho očí
ať nikdy nezapomeneš
jak všechno je podmínečné
jak všechno je pomíjivé
stejně jako ty
jako tvůj život
ani loňský sníh
znovu nenapadne
všechno je vyschlé
i moře náhle
dá se přejít
všechno se rozestoupí
jen stačí oči přivřít
a představit si vše
od minulosti po budoucnost
od narození po smrt
a když vidíš všechno
nemůže tě zranit nic
jen co si k tělu připustíš
schovaný před světem
ve své vlastní bublině
ve své vlastní malosti
jako někdo nalezený
ve snu a zapomnění
stejně jako láska
co vynoří se za stromy
a zmizí zase
a ty zůstaneš rozpolcený
mezi dvěma srdci
jako náboženský fanatik
modlitby náhle
posloucháš a věříš
i kdyby jen v nicotu
a tmu co všechno pohltí