Překotný Vývoj
PŘEKOTNÝ VÝVOJ
tak už všechno modré
z nebe nám padá
do dlaní do očí
všichni jednou mladí
a ve srovnání s věčností
ustaraní a něžní
pláč i smutek
vyvážíš sluncem
když díváš se do dálek
na hory zasněžené
řeky tekoucí
a možná bude hůř
ale může být i lépe
každý z nás jeden
ve svém srdci
přehazuje vidlemi
to zvláštní a neustálé
a jestli něco nesnášíš
tak přetvářku a faleš
a už jedno probuzení
než bude poslední ráno
a pak všechno kolem tebe
v jediné cestě
slije se do něčeho
co bude nebezpečný koktejl
plný nových tváří
přestože tobě patří
a nikdo si nedovolí
pochybovat o všem
co vnímá a cítí
a jestli si myslíš
jaký jsi blázen
podívej se pod svícen
kde tma je největší
kapičku vosku na prstě
a myšlenky letí
překotně a rychle
do světa mimo prostor
a vrací se jiné
od tvého druhého já
žijícího v jiných
zajímavých dimenzích
a kapka deště osvěží tě
až půjdeš přes poušť
kde nechal jsi ležet
všechno své šatstvo
když věčný žár spálil
všechno co jsi ty
a z popela povstane nová duše