Přes Řeku
PŘES ŘEKU
až opravdu jednou
půjdeš tím hájem
který vede do neznáma
už nikdy nebudeš muset
probouzet se nad ránem
zpocený a zmučený
vejdeš do katedrál
už ne jako mučedník
už nebudeš nikdy
ohromen jejich velikostí
i ty budeš největší
jak jsi ještě nikdy nebyl
rozprostřeš se jako tma
po celém světě
v každičkém kousku
zemské hroudy
bude napsaná tvá věta
jakou naposledy jsi vykřikl
už nevlastníš nic
jen své já
už jen tvé srdce
přestože netluče
smysl všemu dává
už navždy budeš vědět
kdo jsi kdy byl
už nezapomeneš na minulé životy
které jsi prožil
a tak si na chvíli
jako vánek v korunách
pohraji s tvými vlasy
pak podívám se na nebe
mám to tak rád
když chvíli jsi mi vším
jedna taková chvíle
jako za tisíc let
už nikdy nemusíš se bát
jestli větší jsi
tak usínej a probouzej se
měj své krásné sny
až navždy pokoříš
tu horu nejvyšší
až dojdeš ke smrti
jen pokloň se jí
a poděkuj za chvíli
kdy mohl jsi žít
a v lásce se utápět
v sobě mít zmatek
a přijít na pořádek
a navždy milovat tebe