Při Úplňku
PŘI ÚPLŇKU
stále se probíráš
tím svým světem
od začátku na konečnou
vidíš jenom tunel
své jediné cesty
bez možnosti odbočení
stále se hledáš
v záplavě dnů
v záplavě hříchů
musím se dívat
taky trochu jinam
něco zapomenout
odpustit a nezávidět
někde jsem ustrnul
potlačil své já
pro vaši potěchu
postaven z hlíny
jako Golem
jdu si jen tak
klidně po zemi
hledím do tváří
s pocitem jediným
jak moc mne lidé
opravdu nezajímají
chceš se smát
nebo brečet
chceš všechno dát
a nemůžeš se rozdat
srdce na dlani
pro mou lásku
a všechno zabalené
do schránky s hlavou
vidím i vnímám
tisíce zbytečných slov
a úsměv na tváři
jak robot
tak ano vezměte si cokoliv
rozdávám zbytky sebe
a na nebi hvězdy svítí
a lidé k zemi hledí
a já bych tak chtěl
rozpustit se v tobě
v tvých očích
při dnešním úplňku
opravdu se utopit
ať není mi nic cizí
ať dokážu přijmout cokoliv
to jediné přání mám
ještě to všechno užít