Přímky v nekonečnu
PŘÍMKY V NEKONEČNU
v letních šatech
jen na boso
v kousku země nikoho
v srdci tvém
neznámé území
plné otroků
já mezi nimi
navždy svoboden
osvobozen láskou k tobě
v modrém nebi
pohled tvůj do mých očí
zákruta temných řek
v polibcích a dotecích
ztracen a přesto nalezen
v koutku duše
strach veliký
překonám tvojí náručí
nestoudná nedobrá
moje duše žíznící
není ani láhev vody
jen snad má krev
ještě je tekutá
kolik litrů lásky
člověk vstřebá
všechno tak barevné
nové a neznámé
v kráse je všechno
i to co chci znát
na vrcholu ledovce
znavený se srdcem stát
s nevolí poslouchám
ten tupý dav
pohřbili lásku
všechno co je v nás
nedám se nedám
má lásko jediná
v mém těle i duši
tak krásně zapsaná
všechno co chci
jsi přeci jen ty
životy se protínají
jak přímky v nekonečnu
já s protnutým srdcem
usínám s myšlenkou na tebe
zase další noc
plná snů
hlavní hrdinou
jsi přeci ty
až se ráno probudím
nebude mi líto nic
jen ta láska bezedná
naplní mě po okraj
pojď lásko trošku upít