Probuzení Do Neznáma
PROBUZENÍ DO NEZNÁMA
v trávě jsem zahlédl
odlesk jak od diamantů
zář jenž oslnila mi oči
byla tvoje tvář
když po ní toužím
viděl jsem s tebou
už spoustu krás
slunce se koupat
a já se tě ptám
co láska s člověkem
dělá za divy
když rána jsou
někdy jako prokletý
všechno co nosím
ve svém srdci
není jen nenávist
vždyť tebe plný jsem
schoulený do náruče
hvězd nad hlavou
beru jejich světlo
a s tou lucernou
kráčím pomalu a klidně
do nocí větrných
kdy stromy klaní se
někdy až k zemi
i já se pokloním
na té cestě k tobě
miluji tě na cestách
i když pluji v sobě
tenká je hranice
než překročím stín
do náruče tvé
tam jedině bude mi líp
vždyť co chtít víc
než v kapse mít
pár hezkých vzpomínek
co dávají mi žít
když nemůžu usnout
a noc se nekonečnou zdá
zase čekám na východ slunce
to jsem celý já
zachytit ty okamžiky
do obrázků směšných
chci se podělit
o to co právě cítím
jsi mi čajem raním
když tvá vůně line se
celým mým tělem
otvírám oči
a zase vím jen
patřím k tobě
lásko má
srdce ti k snídani dám