Procházka
PROCHÁZKA
vtažen do něčeho
čemu nemohu rozumět
ani kdybych chtěl
láska je zvláštní
krásná a pichlavá
také trošku chytlavá
v závoji sněhovém
svatební šaty má
cesta nekonečná
je to krásné
nezaostávat za někým
ani nepředbíhat tebe
jen vedle sebe
ruku v ruce
slovíčka zvláštní
v té hlubině duší
kolotoč štěstí
můžeš z něj vypadnout
drž se pevně
nemáš na výběr
každé zaváhání
trestá se odchodem
nenaskočíš do něj
potichu nebo šeptem
naše kroky společné
o dláždění zní
tlumené sněhem
cítíš ty pohledy
co jsou určeny jen nám
sami sobě zrození
sami sobě daní
stejní a rozdílný
milující a svoji
nezatížení časem
který nás míjí
a stůj tu se mnou
ještě chvíli
můžeme stát
ty hvězdy utrhneme
schováme do kapes
jednu dovol mi dát ti
na chvíli do vlasů
tak krásně budeš zářit
a já jen koukat
pak už se jen nakloním
hádej co
potom tě políbím.