Procitnutí Z Budoucnosti
PROCITNUTÍ Z BUDOUCNOSTI
rozesmátá tvář
a prázdné ruce
co chceš chytit
ve svých snech
než se probudíš
do děsivé reality
a zjistíš všudypřítomné
mrhání lidským životem
tak podívej se na svět
tak nějak z výšky
nech všechno pod sebou
ať slunce je jediné
které může být výš
a všechno nejkrásnější
co můžeš si nadělit
je jediná květina luční
co voní létem
sklizní a sušením
co můžeš chtít víc
než poznat sám sebe
na cestách po našem
společném pobřeží
po společném souznění
kdy dotyk je víc
než dlouhá slova
když chci se vrátit k tobě
pod polštář dát
všechny své přání
a až se splní
tak se jen tiše smát
jak krásný umí být
i ten černý den
který začíná
nebo zrovna končí
lesklou barvou
natřít svůj byt
nechat se ozářit
tisícem třpytivých ploch
ve svém zvláštním umění
které těžko někdo změní
bolístku si pofoukám
a pak slzy utřu
řeknu tisíc silných slov
mrzáček v životě
snad alespoň silný
ve své smrti
nebo třeba lásce
kterou hltám
plnými doušky