Proměny
PROMĚNY
dívám se srdcem
na krásu kolem
jen uvnitř sebe
nekonečné moře
ještě pár slov
chtěl bych slyšet
třeba od tebe
když jsi mi nejbližší
třeba pár vět
o lásce naší
o modrém nebi
o hvězdách na černém podkladu
o soužení a probdělých nocích
jdu ještě někam
cesta stala se cílem
hledám něco víc
než jen život
ještě zbyla touha
a něco málo navíc
ještě jsem to já
i když se rozpouštím
s každým dalším dnem
nezbývá než zachránit
co zbývá ještě
duše moje temná
co hlásí se o svá práva
pohlcuje temnotou
všechno světlo
které v sobě mám
zhasínám a umírám
jen si za to můžu
stále jen já sám
nechte mne tu pod nebem
dívat se na slunce
jak umí hřát
na duši na srdci
jak je tu s námi navždy
a já cítím tu lásku
kterou umí ti dát
a já bych tak chtěl
být tvým sluncem
zatím se stávám
jak psal jsem výše
jen tvrdým kamenem
bez citu a bez lásky
ten pohled do očí
ten ti to napoví
kdo asi jsem
teď a jak jsem jiný