Propast Do Mého Já
PROPAST DO MÉHO JÁ
tak se tu rozplývám
nad starou fotografií
kdy jsme byli spolu
dneska je propast
někdy tak hluboká
jak jen může být
slunce i čas
mají svůj řád
jen láska si dělá
co se jí zachce
podívám se někam
tam někam do dálky
a co je blízko
to tentokrát nevidím
jestli bolest u srdce
znamená prokletí
tak už vím jaký jsem
a co stalo se mi
jestli si myslíš
o mne jen to nejlepší
brzy poznáš svůj omyl
za mnou vždy zůstává
ten zástup opuštěných žen
já to dělat jinak neumím
a tvé oči vidím
i dnes když usínám
a stále si říkám
proč jen jsem takový
jakým jsem člověk
asi ne moc chytrý
a žiji kolik životů
stále současně
přeskakuji mezi světy
a stejně se nic nestane
a hlava často bolí
a pak přijdou rána
kdy vstávat se nechce
a první po čem sáhnout
je bolavé srdce
s vidinou přívětivější budoucnosti
rukou po zdi
stále jen hledám
čeho se dá chytit
a stejnou beznaděj
vidím i v hlubině mého já
jak pomalu a jistě
strašně mě požírá
příběh to je smutný
a nemá cenu si na nic hrát