Prozření
PROZŘENÍ
milování pod oblohou
někdy hvězdnatou
jindy tak uplakanou
ta víra v souznění a lásku
co dává se světu
klidně každý den
na odiv svou krásu
já chci na ní hledět
jako dítě
v tom němém údivu
a splynout s ní
rozpustit se v jejích slzách
které někdy prolévá
a vyrůst na zemi
jako nová rostlina
jako někdo kdo je neznámí
a přesto má všechno
po čem lidé touží
chtějí létat ke hvězdám
a padají spíš k zemi
lásky se ze strachu zřekli
a jen smutně hledí
na obzor a jeho
přenádhernou polární záři
tam ve sněhu
kde stopy s větrem mizí
kde srdce mohou
v mrazu zledovatět
věřím stále a nekonečně
v to spojení lidí
které se nahmatat nedá
sklenku něčeho dobrého
a navíc to co jsme my
přidáme k sobě na rty
polibek jako vánek
co hladí a něžně kouše
jeden skok přes překážku
a jsem ti blíž
to objetí silné
když dech ti dochází
a jeden krok za druhým
v rose třpytivé
jen kousek srdce na dlani
ať víš kdo jsi
tohle je svět básníků
který je mi blízký
stejně jako ty
jako ta květina
která chce rozzářit svět
tohle mám rád
když držím tvou ruku
na svém srdci