První Z Prvních
PRVNÍ Z POSLEDNÍCH
zavírám dveře za sebou
do říše světa
tam někde mezi námi
držím si pěsti
abych mohl chodit
i když není proč
abych na místě neustrnul
a našel svou chuť
na jídla světa
která jsem neochutnal
přestože mne lákají
a chuťové pohárky
na poplach bijí
nové koření světa
vzpruha do šedivých dnů
kdy všechno je stejné
a já jako loď
proplouvám časem
hledajíce všehomír
tam někde uprostřed
kalných těch vod
kde není nic víc
než jenom my dva
a pak ještě milión duší
co čekají na příležitost
znovu se narodit
najít ten svůj klid
který jim byl odebrán
když sice všechno měli
jen srdce nenašly
ve svých minulých životech
a smrt je vytrhla
snad jen z lítosti
co prý všechno nestihly
tak pod stromem
rozložím svůj dům
jen ohniště a nebe
a stejně budu spokojen
i když všeho nemám
ruce od kopřiv
a nohy od bodláčí
a stejně tak nějak
vnitřně spokojen
se svým životem
co dostal jsem do vínku
tohoto prožití
všech svých strachů
zbaven navěky
snad si to uvědomím