Jdi na obsah Jdi na menu
 


Řetězy

16. 9. 2010

ŘETĚZY

 

přikován ke skále

pevnými řetězy

další vlna o mě se láme

já jen oči přivřu si

další vlna

přitiskne mé tělo

ke skaliskům špičatým

tak dál tu přikován

s nadějí na vysvobození od tebe

čekám a ruce v poutech

tuhnou mi stále víc

slaná voda usychá mi na těle

polykám sůl po kilech

přesto šťasten

přikován tu pro tebe

čekání na věčnost

utíká rychleji než bych chtěl

ještě párkrát budu ti prorokem

řetězy mé ani ty nesejmeš

přikován pro radost

životem a osudem

lásko hřejivá

šeptají mé rty

do paprsků slunce

co nad hlavou mi vychází

skaliska špičatá

a mé tělo hrubé

souboj bez vítězů

takový my jsme

ruce a údy

už dávno umírají

v zajetí řetězů

to jen srdce bije dál

pro tvou krásu

jedno pohlazení od tebe

na to tu čekám

abych se na pouť dalekou

mohl už vydat

polibek a ruku v ruce

zasmát se předsudkům

lidský život je

plný věčných kompromisů

i přes všechny hříchy

chci si dnes zakřičet

jsi jen má

stejně můj hlas

v mořské bouři zanikne

a řetězy řežou

mě do masa stále víc

připoután sám sebou

na mořském pobřeží

lásko.