Rozcestí Všedních Dnů
ROZCESTÍ VŠEDNÍCH DNŮ
ještě kousek světa
můžu dneska projít
než dojdu na konec
kde se cesty dělí
na rozcestníku zpráva
pro nekonečné umělce
teď kudy se vydáš
ptá se tě tvoje múza
kdo najde poklad
ve všedních dnech
kde jen chvíle za chvílí
plynou jako sen
ještě tě sevřít
a pevně držet kolem pasu
jen poslední ze všech posledních
loudím tvou pusu
a na noční obloze
zase znovu budu
hledat v nekonečné temnotě
jen a jen tvou ruku
pohled do očí
co někdy tě zaskočí
a nebe pro umělce
který nezapomněl nic
ze svých slov
se kterými se narodil
vážím si měsíce
stejně jako slunce
v hlubokých studánkách
nehledám dno
chci přijmout všechno dnes
tak jak doopravdy je to
a ty mě znáš
jako nikdo jiný
třeba jsem jen sráč
co často brečí
kdo dá do dlaně
své srdce beze studu
a půjde s ním vstříc
rozzuřenému davu
kdo je sebevrah
aby všechno řekl
podíval se na nebe
a jen tiše poklekl
pro tu modlitbu každodenní
že bez lásky
už žádná cesta není
a teď klidně vstaň
a jdi křižovatky už tě neděsí