Rozdílné Dvojice
ROZDÍLNÉ DVOJICE
jen déšť milosrdný
omývá mou tvář
když všechno v sobě
různorodé a nesourodé
myslím na tebe
když se probudím
hlava opět klesne
únavou nedivím
pod nohama pražce
po kolejích do neznáma
poslední vlak odjel
klopýtám a věřím
své nádraží navštívím
svůj přístav naděje
mám plná ústa slov
jen k čemu jsou
když posluchač chybí
nesmlouvavé naděje
mé tužby uvadlé
chceš myslet na budoucnost
a přítomnost mezi prsty
zase se ztrácí
jen do tvých očí
zahledět se hluboce
pak klesnout v kolenou
a navždy už uvěřit
všemu kolem sebe
můj život v tichu
kdy jen vlnky
toho moře kolem mne
tak nádherně šumí
kdy uspávají mě
a já padám do vody
jako malá loďka
mé tělo bude
pohupovat se v moři
naší lásky
když svou hlavu
k mé položíš
tam na náš polštář
tam pod jednu deku
která se nazývá svět
v něm se probouzíme
rodíme a usínáme
i umíráme jako lidé
jsem jako vlci
nebo jako ovce
je spousta věcí kolem nás
co poutají nás