Rozespán
ROZESPÁN
v rozedraných šatech
s tváří anděla
v těle ďábla
v moci skal
pohledem sklouzneš
do nepřístojných míst
jedno objetí
co dal bych za něj
v noci přitulen
jen sám k sobě
se slzou v oku
zapomenut na břehu
pustý ostrov trosečníka
mezi řádky uč mě číst
než v modravé dálí
zmizí bílá plachta
tak moc a zároveň málo
času zbývá mi
do konce žití časů
nezapomenu nikdy
jen jeden černý vlas
zbyl mi na památku
uschován v kapse
do horších dní
kdy smutku a stesku
projdu branou
zase mimo zahradu rajskou
jak měřit trápení a stesk
snad jen mírou lásky
tu nezměřím též
v krkolomných zatáčkách
vyklopen silou odstředivou
z útesu do nicoty
spadnu jak anděl padlý
všechno co cítím
jen čistý cit
však tušíš kdo jsem
poblíž tebe
čekajíc na zázrak
na znamení z nebes
všechna svá přání
vykřičím do zimních nocí
bez odpovědí
zůstává většina otázek
jak vlk vyplašený
krčím se u zdí
pomalým krokem kráčím
nehledajíc možnosti návratů
stále vpřed za neznámým
přitom chci jen a jen
za tebou!!