Rozjímání V Usínání
ROZJÍMÁNÍ V USÍNÁNÍ
moudrý pane slunečný
přines mi léto
do mých duší
vždyť mlh je dost
a deště ještě víc
snad pochopíš
jak všechno se mění
v slzách se probouzím
a usínám ještě hůř
myšlenky neustále
točí se kolem všeho
co bylo někde dávno
tak podej mi ruku
a nech mne jít
ten kousek cesty s tebou
než zase omdlím
do jiných dimenzí
kde svou identitu
též mám rozjetou
takže těch svých
životů paralelně
musím žít víc
tak všechno se točí
jako zblázněné
co k tomu říct
nejsem smíšek
ani vážný básník
jen obyčejný člověk
co marastem se brodí
a hledá smyslu
v každém kroku
tak usínám v náručí
všem svým láskám
až se tě zeptám
co budeš chtít
na odpověď netrpělivě čekám
bojím se odpovědí
a tak všechno
mezi námi tak čisté
dávám do vínku
jiné básničce
tak až dočteš
třeba někam sem
jen zamysli se chvíli
a říkej jak nic se neděje
po dalším polibku
názor možná změníme
budeme se smát
cestu hledajíce