Rozmluvy S Vnitřním Bohem
ROZMLUVY S VNITŘNÍM BOHEM
klobouček apartní
na procházku dnešní
pozdravit smeknutím
všechny ty davy lidí
které dnes míjím
svou drzostí nekonečnou
jen noha za nohou
kráčím tam do neznáma
až skončí ten zástup
co kráčí opačně
snad budu tam na území
kde je vše beztrestné
samotný v sobě
s tváří ovázanou
bolavý zub
výhrou nečekanou
polibek do vlasů
a zase jít dál
tisíce žen jen potkávám
a lásku hledajíc
jen skrze oči
zažíváš zklamání
zase jen na počkání
jsem-li prý vyvolen
tak nevím k čemu
ozdobou jen svého já
nespokojen s údělem
hledám snad ještě horší
abych mohl si zanadávat
spouštím se po laně
dnes asi z nebes
zem je někde pode mnou
ještě zbývá mi
tisíce kilometrů
a já někde v hlavě
vyzývám myšlenky
ať nechají mne
nadechnout se alespoň
hlavu skrývám do dlaní
ještě raději do písku
nechci být poznán
tak nemohu být zapomenut
a jestli z něčeho strach mám
nemůžu to popsat
když jsem kajícný nevěřící
co modlitby provádí
zásadně mimo kostely
tak vyzývám k hovorům nočním
všechny stejné tuláky