Roztávám Na Listí
ROZTÁVÁM NA LISTÍ
ve tvé tváři zmatek
někdy se mi zdá
trochu slz a pláče
polévku si dám
uprostřed mé duše
když tvůj smutek sílí
všechny zvony bijí
a chtějí tě obejmouti
běžím bez dechu
a běžím rád
do své náruče tě vzít
políbit a obejmout
když tvůj smích
jak padající hvězda
rozzáří celou tmu
chci ti zase blíž
o jeden krůček stát
chci tě zase líbat
a pevně objímat
když oči jsou
okna do duše
co potom srdce
kde ty mají své dveře
hledám ten klíč
který je otevře
abych se na chvíli
dostal jen do tebe
a viděl svět
tvou nádherou a něhou
má krásná vílo
jsem pořád s tebou
a básně jenž vznikají
uprostřed vesmíru
padají jak kometa
a roztříští se o mou ruku
abych zanechal
stopu jejich
pro věčně hladové
ať jsou kdekoliv
ty duše a srdce zmatené
jak kdyby někdo
mohl to pochopit
co k tobě cítím
když koukám na podzim
jak listí mění barvy
a ty jsi stále krásnější
čím hlouběji se noříš
tím spousta věcí
na povrch se vyplaví
jsem při tobě
a stále s tebou
zamilovaný básník
s věčnou touhou
má nejkrásnější
dech se mi tají.