Rozumíš Sama Sobě?
ROZUMÍŠ SAMA SOBĚ?
na rubáš si dám vyšít
ten jediný opravdový znak
srdce obrovské a krásné
bude v něm všechno
tu lásku opravdovou
kterou cítím k tobě
kterou jsem ti vyznal
v prostředí spíš pro horníky
a viděl tvé oči
vlhké touhou a vzrušením
každou kapku z lásky
kterou uroníš
já opět a zase sním
chci náhrdelník mít
a jeden tvůj dotyk
který mi zahřeje duši
když všechno běží kolem
a v objetí tvém
které není obětí pro lásku
když duše trpí
a tuží po něčem
čemu nelze rozumět
a dál jen jít
do nových světů
a na konci všech cest
potkat zase sebe
jako na začátku
třeba zase budeš chtít
zašeptat těch pár vět do uší
o lásce a souznění
o všem co mi dáváš
když slunce zapadá
a měsíc nikdy nevyjde
taková dlouhá noc
může klidně být
A přesto se nic nezmění
a ptám se tvé duše
dnes tak strašně bolavé
jestli ještě cítíš
jestli ještě miluješ
nebo už srdce zatvrdíš
a není už náhle nic
co by mohlo přijít
bojíš se sama žít
a hledáš odvahu v srdci
někdy ráno vstát
v tom to přeci není
jen klidně být a žít
tohle je to co mám
na dlaních korál
co moři jsem vyrval
a teď pokleknu
před tebe můj miláčku
a až slova dojdou
budu stát za tebou