Ruce Bez Lesku
RUCE BEZ LESKU
strach opustil náš svět
do duší občas
vkrádá se vztek
jestli si věříš ještě
poslední výzva
na dlouhé cestě
jen tebe čeká
zkouška tvé dospělosti
touha bez křídel
klidně a pevně pro dnešek
zůstaň stát na svém místě
celá planeta jen pro tebe
energie vesmíru
vyslaná skrze hvězdy
všechno co máš v srdci
nikdy se neztratí
jsi sluncem i květinou
úplně poslední
na této zemi ve stínu
přesto kveteš snad nejasněji
s vůní plnou hříchů
kdo dal nám do vínku
ten pohár namíchaný
tu věčnou bitvu
mezi srdcem a hlavou
stojím tu pevně
alespoň pro dnešní den
jdi stále ještě v sedle
a svůj osud v rukách máš
když se tě ptaly
kam vlastně kráčíš
a proč tolik slz
tvou pouť doprovází
neměla jsi chuť
vysvětlovat po tisící
stále to samé
uzavřená za hradbou
nedobytných hradů
tam možná najdeš svou sílu
abys mohla vyjít
jen v rouše víl
a tancovat v lesích
kolem studánek a mechů
přes kameny lehce jít
nepoznat už stres
z dalších zítřků
s vlky výt na měsíc
a probouzet se s rosou
na svých rukách