S Hlavou V Dlaních
S HLAVOU V DLANÍCH
v poledním čaji
lžička si leží
přes okraj hrníčku
strnule hledí
přes páru z horké vody
přes veškeré nepohodlí
kouká přes okraj
svého kulatého bazénu
já hledím zasněně
možná jako ona
přes okna cely své
do lesů plných krásy
zamilován do snu
jenž se mi vrací
do prstů jedné ruky
co k tělu náleží
do očí hlubokých
jak dnešní temná noc
do větru co hraje
s vlasy mého idolu
v tom jsem ztracen
a vlastně nalezen
konečně poznání
co potřeboval jsem
ticho lesů, šepot rán
v modravých skalách
uschovám žal
když utopím se v tůni
nebudu nemocen
tvá láska nad hvězdy
dávno vynesla mě
nejsou žádná přání
ani touhy tajné
vše se plní ke kráse
občas beznadějné
v uších tvůj hlas
co říkal tajemné věty
v nichž usínal jsem
ruka bezvládné k zemi se kloní
poslední čtyřlístek
z dlaně k zemi letí
s ním padá vše
co v tu chvíli mě tíží
konečně žádná ale
jen láska s tebou
jsi mi vším
a není to jen na jednou
klikaté cesty nás vedou
srazíme se ve dveřích
myslíš bylo to náhodou?