Sám Pro sebe
SÁM PRO SEBE
já hledám své slunce
ať mne dnes zahřeje
co zbylo z nás
je vůbec ještě naděje
vztyčený prst
jako výstraha
neodvážíš se do temného lesa
já si dávám před spaním
jednu skleničku
snového elixíru
co bude se mi zdát
jestli jen klid
nebo noční můra
své strachy zhmotněné
do tolika slz
své mlčení dnes
vydávám za slabost
a do toho ticha přidám
malinko úsměvu
třeba se dokážu proměnit
v nějakou horu
budu si stát
jen tak někde
svým vrcholem
dotýkat se nebe
a přesto budu se zemí
tak pevně spojená
budu si alespoň tak
připadat dokonale
na všechny otázky života
nejsou žádné odpovědi
tak pořád tápeš
a hledáš správný výjezd
ze svého kruhového objezdu
a tak snad mi rozumíš
co tím vším chci říct
není moudré prodat sebe
a pak chtít se vykoupit
třeba jsem jen hlupák
co nechápe nic
třeba jen bloumám
a našel jsem mnohem víc
než vůbec tuším
tak klidně seď
a čekej u krajnic
jestli někdo sveze
potulného stopaře
co loudí o trochu
lásky a něhy