Sám Proti Větru
SÁM PROTI VĚTRU
ve svém bytě schován
za dveřmi s tisícem západů
všechny pevně uzamčené
nečekám tu na nikoho
ani na sebe
hlavu otočenou ke stropu
a jen tak klidně sedím
a počítám nekonečno
pohled do neznáma
žádný boj ani strach
jen tak jsem
obklopen věcmi
které jsou mi k ničemu
věcmi které nepotřebuji
a tohle všechno tady mám
přesto možná proto
jsem vždycky tak sám
tak někdy opuštěn
a jestli zrovna ty mne nalezneš
co budeš chtít mi povídat
poslouchám ticho
které je mou společností
a jestli se vzdáváš
ptám se co bude dál
co čeká mně zas
kam mne nohy dovedou
a co zaplatím za všechna poznání
třeba nejsem tak silný
jak si všichni myslí
třeba jsem tak zraněný
třeba často brečím
a večer těžko usínám
a komu se to dá vysvětlit
kdo poslouchá tě opravdu
kdo je přítel polední
a co skrývá se za řekou
co může být na druhém břehu
tak už nic neříkej
jen tak všechno přijmi
když se to vrací
když nová slova
jsou ti jenom na obtíž
když máš ten pocit
že za tím vším
není už dalšího nic
květiny uvadají
stejně jako ty
když je nikdo nezalévá
když ti nikdo nenaslouchá