Sám Sobě Obětí
SÁM SOBĚ OBĚTÍ
Kdyby ses ztratila
jednou sama v sobě
lásku nenašla
tam kde běžně roste
nebyla by víc
tohle je ten svět
ve kterém se rodíš
znovu a znovu
než najdeš sebe
co je ti blízké
patří jen tobě
v nekonečném tichu
kde zrodila ses
náhle ti chybí ta víra
v nový krásný den
ale všechno je v srdci
pod pokličkou osudu
jen otevři se a vejdi
do zahrady snů
všechny květiny jsou tvé
stačí jen utrhnout
a dary z nich
naučit se žít
i já stál tolikrát už
na rozcestí osudů
než vykročil jsem správně
nebo špatně
kdo pojde každou cestu
jejíž cíl je v nedohlednu
a tak si sedni
chvilku jenom buď
nejspíš se zase ztratíš
ve svém vnitřním kompasu
pak vykroč ještě dál
tou cestou neznámou
a já se tě dneska zase ptám
kdy přijdeš domů
čeká tě večeře
a postel plná hříchů
pro tebe stvořená
až ráno přijde tmou
a tvá tvář zase
bude jednou veselá
a list za listem
z přečtených knih
jak kapka deště
spadne ti k nohám
už nebude potřeba
znovu je číst
všechno budeš mít v sobě
a pak už se nebojíš
jsi sama sebou
ovečkou s vlkem
a jeho srdcem tlukoucím
ve své hrudi