Schován Za Mraky
SCHOVÁN ZA MRAKY
stále hledám svou identitu
stále hledám sebe
v zákoutí všech vesmírů
tam kde jeden končí
začíná tisíc životů
mezi nimi všemi
já zapomenutý mládenec
já někde všude
hledám co asi bude
jestli všechno začalo
není nikde konec
stále dokola jsem
jen tichý divný blázen
vidím nekonečno obrazců
jen neumím je pojmenovat
a jestli se vším srozuměn si
blíží se tvé osvícení
pak jednou bude ráno
a ty pod víčky stále noc
jednou bude smích
i když srdce krvácet
bude klidně dál
na pahorku šibenice
kdysi z raných dob
a co zbylo z ní
z veřejných poprav čarodějnic
hledáš třísku pro štěstí
jak morbidní hledání
do rukávu utřít nos
jak nějaký spratek
a se vší rozhodností
budeš chvíli v nicotě
a jestli mlhu prohlédneš
máš ještě naději vstoupit na zem
a svým krokem poznamenat
někdy byl jsem tu jen
na nádvoří zámku
mezi všemi podanými
´čekáš na svou almužnu
za robotu na duši
a jen další lidé přichází
do té velké tlačenice
tak si hledím svého já
které je tak zraněné
a navždy ztrácím naději
jak to jednou dopadne
den a noc se střídá
stále stejně klidně
a moje srdce buší a buší