SESTUPUJI Z HOR

po malé pěšině

kolem potůčků

sestupuji z hor

za hlasem moře

v každém údolí

otírám z čela pot

nevracím se kde jsem byl

jdu cestou rovnou

dálkou tisíc mil

až zastavím na louce

vytáhnu z nohou

ty trny z ostružin

a přece se na tu cestu nezlobím

vede mě za láskou

za neznámou tváří

do přístavu něha

kde velmi rád zakotvím

zastavím se po cestě

ať vidím kolik jsme ušel mil

za láskou

za štěstím

láska je čarovná past

každý do ní spadne

bojí se probuzení

následků co bude pak

stejně po každé

vykročíme vpřed

nevíme co bude

sestupuji z hor

abych ti polibek dal

chytil tě do náručí

abych se s tebou zase smál

nehledíce na jiné

jen na nás zúží se svět

pošeptám ti pár tajemných vět

viděl jsem tolikrát smrt

viděl se popravovat lásku

vstane zase z popela

jak tajemný pták

a na celý svět rozprostře

svá něžná křídla

tam někde hledám tě já