Setmělo se nad námi
SETMĚLO SE NAD NÁMI
v rozletu sraženi
věčností a lhostejností
nebe pomalu černalo
má náruč otevřená
zase zůstane prázdná
chovám se rozumně
a tak jak život očekává
celý vnitřek rozerván
křičí buď s ní
tohle jediné co nemohu říct
jsi poklad zakopán
v hlubokém lese
snažím se tě najít květinou
se žlutým květem
šeptal jsem do nic verše
ať víš co pro mě jsi
bolavé nářky
výčitky a strach
kam táhnu tě sebou
zase dál a dál
bláznivé věci
a lásku chci ti dát
nechci slyšet smutek
ani od tebe utíkat
bojím se zítřků
jako by dnešek byl jiný
v mém náručí dnes
světlo jsem pomalu zhasínal
byla jsi tam
s láskou na dlani
podléháme si vzájemně
každý den víc
samota nepomáhá
jsi mi lékem
já tobě jedem
až tma nás pohltí
pošeptám zůstaň
ale až tehdy
kdy vítr vezme slova z úst
dnes zamlklý
poslední verš
stmívá se nad námi
dobré to znamení
řeknu ti vše co bych chtěl
a nikdy ti nepovím
tak jen prosím na kolenou
zůstaň dnes se mnou
v hotelu ulice
park bude nám ložnicí.