Skleněný Výklad Života
SKLENĚNÝ VÝKLAD ŽIVOTA
už vidím v dálce
ten smuteční průvod
co nese v sobě
trošku té něžnosti
a slz ještě víc
jen pomalým krokem
do brány hřbitova
vkročí jen sotva
kdo všimne si
mezi hroby letitými
dojde k nové hlíně
kterou zem musela
nedobrovolně vyvrhnout
aby mohla přijmout
jednoho lidského nebožtíka
já za zdí toho místa
lidského smutku
jen tiše stojím
dívám se někam
mnohem dál než jen
k lidským nohám
ptám se tě má lásko
co všechno je v nás
kde hloubka pramení
kam odchází potom
už nechci se dívat
skrze sklo
na něco neznámého
nechci stát sranou
když zrovna život se rodí
a mohlo by se poštěstit
jenom chvilku žít
na židli za stolem
nenajdu co venku je
na krásy si nesáhnu
a zemřu zarmoucen
co všechno mohl být
jenom nemít strach
zkusit někam jít
držet tě za ruku
a vidět vodu odtékat
jako naší mysl
někam do neznáma
někam za duhu
a poslední močál
překročit jenom trošku
bláta na nohy
a můžeš poznat vše
co v nás napsáno od narození