Slané Krůpěje
SLANÉ KRŮPĚJE
ty víš moc dobře
co chtěl bych ti dát
na modré nebe tichý vzkaz
a slova plná něhy
za nimi možná uslyšíš
ten nekonečný hlas
který tě na cestách
jednoduše doprovází
nehledal jsem pozlátka
ani věčný stín
nebojím se změn
a opravdu chci žít
jsi jediná pravá
jsi moje krásná žena
a kdo by pochopil
to nekonečné dívání
do očí plných lásky
až se jednou narodíme
půjdem zase ruku v ruce
tohle se nám stalo
tohle jediné pochopíme
už nesundáme nohu z plynu
jen se tiše rozpustíme
a tvé slzy
tak mocné zbraně
rozbíjí hrady
které staví se neustále
vnímám tvůj dech
tvůj něžný spánek
kdo bych byl
kdybych se nepostavil na své nohy
a opravdu nezačal kráčet
obarvím si hlavu
třeba na modro či růžovo
stejně se nezmění
co v srdci nosím
nechci žádné pózy
ani být vševědoucí
svých chyb se dopustím
ať se třeba zblázní
a dám ti šálek kávy
na stůl z lásky rád
až se probudíš
budeš její vůní
nádherně popletená
přitisknu tě pevně
tam do své náruče
budu ti oporou
když osud po zádech skáče
pevný jak skála
vnímat tvou vůni
lehounkou kůži
s láskou hladit
a neptám se na nic
jen tiše přijmu tebe