Slon V Porcelánu
SLON V PORCELÁNU
po probuzení běžím
vstříc novým zážitkům
jen cesty se míhají
a konec je přeci v nedohlednu
na modrém nebi
šmouhy šedi
já láska jsem
můj krásný sen
v letu nezatavím
jsem volný a svobodný
všechny hříchy léta
jsem s podzimem
už dávno zapomněl
postavím ze zbytků sněhu
sochu svých přátel
jestli se s postupujícím sluncem
potupně rozpustí
jen sobě věřím
někdy mívám strach
není nic co bych ztratil
přesto svůj život
někdy tak klidně promrhám
jen se svým svědomím
musím se vyrovnat
tam někde v lesích
na tajných místech
na oltářích čarodějnic
položím svůj kvítek
kdo toužíte snít
kdo mne doopravdy znáte
nedejte mi zapomenout
jsem jenom blázen
možná o něco víc
kdo touží po polibku
když sen se probudí
když tajemné se skutečností stává
když ruka ruku hledá
neboj se a nevracej
to modré z nebe
to už netrhej
dopřej krásu všem
ať lidské srdce tluče
ať vidí to krásné
to smutné zapomene
ať se usměje na všechno
co kolem něj se děje
vždyť ten dar
máme každý napsaný jen v sobě
tak umějme ho žít