Slova Jako Řeka
SLOVA JAKO ŘEKA
ještě tluče srdce
dávno mrtvých
jejich zapomenuté duše
stále mezi námi
kdo bude kráčet dál
kdo ještě uvidí
co všechno mezi světy
zase se narodí
a budeš mít nárok
na většinu života
prožít ho podle sebe
jediná tvoje jistota
modré z nebe
na talířku máš
a své klidné řeky
na počkání máš
hluboko ve svém nitru
kde nachází se cesta
milovaná žena
a pak bude ticho
pak nic než šepot
když uzavřeš se do sebe
na chvíli nebo natrvalo
na svém stínu
který z tebe zbyl
nakresli ve tmě úsměv
jako kdyby tam byl
a pak všechno smaž
nech se jen nést
na vrcholku světa
budeš mít to dobré
teď tu sedím
popíjím svou krev
všechnu barvu do sebe
ať jde to lépe
a na stránkách osudu
vytrhat listy
co zůstaly čisté
bez dalšího snění
dám si jednou za sto let
na kouzlu záležet
svoji masku zbabělce
dotáhnu až do konce
není žádné bolesti
jenom vlastní hlouposti
v které jsem se narodil
a kde zhynu zas
další život přinese
pokus o návrat