Sluneční Val
SLUNEČNÍ VAL
ve zdech starých hradů
ozývá se kvílení
snad dávných trestanců
nebo jen meluzín
a jen odvážlivec si dovolí
vyrušit bílou paní
když po hradbách z rozvalin
tak něžně si kráčí
svojí nožku malou
překročí hromádku kamení
a jde ve větrné noci zase dál
já dám si ruku za krk
dnes pěkně mě tam bolí
to asi kat v minulých životech
tupou sekerou
setnul mi ji
a ptám se svého osudu
proč odvedl mě na ta místa
kde jen vítr a duchové
společnost mi dají
žádné tváře lidské
a jen nepříjemné mravenčení
stávají se společníkem
mých toulek nočních
dojít až na obzor
možná tam bude
ten východ slunce pravý
co na chvíli rozpálí oblohu
do červena svojí krví
a zažene zlé síly
které v noci řádí
a já ulehnu na studenou zem
stéblo mezi zuby
a budu hledět
na ten zázrak zrození
každý nový den mi dá
jen víru v přežití
a dá mi chuť zase jít
kousek po té zemi
kde jedině lze nalézt ráj
nejen pod palmami
vždyť teď tu jsem
a po tom možná není nic
chci všechno vychutnat
a hltat z plných sil
vejdi živote do mě
alespoň na pár chvil
má ztuhlá krvi po noci
rozproudí se co nejrychleji
chci vnímat vůni lesů
chci probouzet kraj
žádné noční můry
nepustím za ten val
kdy slunce oblohu rozzáří
a já se sebou šťastný.