Smečka Hvězd
SMEČKA HVĚZD
ve světle všech lamp
své šaty odkládám
jen nahý a bos
vykročím do neznáma
kde není čas
hřích ani bolest
kde všechno je hned
ve vesmíru nekonečném
a energie pluje
jako naše součást
do všech okolních světů
tak nevěřím v minulost
ani budoucnost není
všechno je jen čas
který míjí nás
rychlostí blesku
naše přítomnost
je na této planetě
pouze dočasná
ale chováme se stále
jako by věčnost
byla naše přirozenost
tak nějak v dálce
jen tuším siluetu
věčné lásky
její tvář mne láká
a já chci za ní jít
držet jí za ruku
a slova něžná
do světa vypustím
po větru je nechám plout
až dorazí do cíle
k uším jediným
jimž jsou určena
a jen tvůj úsměv na tváři
prozradí mi pravdu
jak na tom jsi i ty
jak se kříží dráhy planet
našich společných
ještě kolem slunce proletím
než bude tma
a sníh v zimě
zasype nás na chvíli
ani měsíc vidět nebude
za mraky schován
všechno si užije
i bez zraku lidí
co stále ho sledují
jako by jim patřil